Senzorická stimulace

Senzorická stimulace, nebo-li to, jak člověk vnímá své vlastní tělo a umí pracovat se smysly, tedy zrakem, sluchem, hmatem, čichem, chutí a propriocepcí (rovnováhou a koordinací pohybů). Senzorická stimulace je nezbytná pro to, aby se dítě zvládalo dobře učit novým dovednostem. Pokud se dítě necítí dobře ve svém těle, nefunguje například správě koordinace oko-ruka, nejsou správně zapojovány oční svaly, nefunguje souhra hemisfér atp., je pro dítě velmi náročné učit se novým dovednostem. Náš mozek získává veškeré informace pomocí smyslů, pokud tyto smysly nefungují tak jak mají, učení není efektivní, je často zdlouhavé, pro dítě i rodiče velmi náročné a často také jen krátkodobé. 

AD(H)D, PAS, různé poruchy učení a další obtíže jsou ve velké většině spojeny i s poruchou senzorické integrace (pokud pomineme školní prostředí, dítě má například problém s jídlem - trvá pouze na jisté konzistenci, nesnese míchání potravin dohromady), vyžaduje velmi malou vrstvu oblečení nebo naopak trvá na více vrstvách (případně má problém se střídáním vrstev). Porucha vnímání vlastního těla přetrvává vždy, pokud jsou přítomny přetrvávající primární reflexy. 

Jaké jsou nejčastější potíže?

-rychlá únava nebo napak apatie v rušném prostředí

-špatná rovnováha, nekoordinovanost, neohrabanost, těžkopádnost

-potíže s řečí

-vizuální stres (dítěti vadí např. silné kontrasty černé a bílé na papíře, vadí mu chaos na papíře)

-problémy s jídlem, přehnaná citlivost na pachy a vůně

-nepřiměřené reakce při stresu

-neklid, potřeba být neustále v pohybu

-odmítání nebo naopak velmi silné vyhledávání fyzického kontaktu

-silná přecitlivělost na některé povrchy, textury

Senzorická stimulace je nedílnou součástí terapie NVS a RMTi.