Na terapie primarnich reflexu jsme se dostali cirou nahodou, kdy na zaklade videa umisteneho na socialnich sitich se mi sama pani Jurnickova ozvala, ze vidi na Kubikovi neprekonane primarni reflexy z miminkovskych let a ze by jejich odbourani mohl znamenat posun v jeho vyvojove dysfazii. V te dobe syn spatne chapal klasicke pokyny z bezneho zivota, vztekal se, spatne se vyjadroval, hledali jsme pro nej specialni skoly, kde by ho vzali do 1.tridy. Na terapie jsme zacali chodit cca v breznu 2024 a asi za 3 mesice udelal najednou tak obrovsky skok! Zlepsil se snad ve vsech ohledech- mluva se krasne posunula, naucil se jezdit na kole, je s nim mnohem lepsi domluva, ze dokaze reagovat zpetne otazkou nebo neco k vete jeste doplnit, sklonovani, casovani, samoobsluha, nastoupil do bezne zakladni skoly a pani ucitelka je nadsena, jak sikovny je to zak. Takze za me muzu pani Jurnickovou a jeji terapie z celeho srdce jen doporucit. Nam pomohla a stale pomaha neskutecnym zpusobem.
Jakub, 7 let (půl roku cvičení)
Terezka byla hodně bojácná, hřiště-problém, prolezáčky-neexistovalo, školka bez maminky - problém, dokázala tam proplakat celé dny. Se začátkem cvičení bylo vše ještě horší a pak najednou z ničeho nic Terka sebrala odvahu a věci, které dříve dělaly problém začala zkoušet. Následuje ostatní děti, školku miluje, neustále povídá paní učitelkám a doma o nich. Zlepšilo se soustředění, Terka vydrží u aktivity i několik minut. Měla hodně silný Moroův reflex, přestože nám není zcela jasné jak, něco se opravdu změnilo. Slečna Katka nám vždy trpělivě vysvětlí, co se v mozku může odehrávat a kterému reflexu se nyní věnujeme. Houpání (RMTi), máme s Terkou nastavené za odměnu a často se houpeme celá rodina.
Terezka, 4 roky (5 měsíců cvičení)
Syn po mnoha letech na logopedii neměl stále ustálené R, Ř, a občas se musel hodně soustředit na K. Na logopedii byli už trošku zoufalí a doporučili nám právě NVS. Písmenka jako zázrakem naskočila asi za dva měsíce po začátku cvičení, syn se navíc více zklidnil, pozorujeme, že je sebevědomější a také přibylo více pochval ze školy ohledně soustředění. Cvičení je občas náročné, ale syn si zvykl a "houpání" dokonce přímo vyžaduje. Jsme zvědaví, jaké pokroky nás ještě čekají do konce terapie.
Šimon, 7 let (po půl roce cvičení)
K NVS jsme se dostali v podstatě náhodou, nevěděla jsem, co očekávat. Paní Katka nám na úvodní hodině vše perfektně vysvětlila, dala do souvislostí proč má syn obtíže ve škole (se čtením, dysgrafie, ale i matika). Syn si prošel těžkým porodem a i jako batole nebyl jeho vývoj úplně běžný. K synově ADHD se přidaly rysy PAS (častý bezdůvodný křik a agrese). Syn ne vždy spolupracuje s cizími lidmi ale Katka si ho úplně získala a perfektně se na něj napojila. Terapii od paní Katky kombinujeme také s metodou ABA, křik a agrese v podstatě není, už jen velmi výjimečně. Syn dokáže více mluvit o tom, co se mu děje, co se mu nelíbí a co by mu pomohlo. Ze školy máme zprávy, že již není potřeba oddělovat jej od zbytku třídy a zvládá učivo momentálně v běžném rozsahu. Také se celkově uvolnilo jeho tělo, syn již není tolik ztuhlý, dokáže mnohem lépe udržet oční kontakt a také poprvé v 8 letech si sám řekl, že si půjde na výletě koupit magnetky, což před pár měsící by nezvládl ani omylem. Pro někoho běžná věc, pro nás malé vítězství. Moc paní Katce děkujeme, že nás vzala do péče a těšíme se na další pokroky.
David, 8 let (po 4 měsících cvičení)
Syn je ještě na klasickou NVS malý, ale paní Kačka nám cviky upravuje úměrně věku a snažíme se na reflexech pracovat. RMTi nám přijde jako zázrak, malý se u toho vždy zklidní, dokonce jsme ho přistihli, jak se houpe i sám. Náš problém je, že syn ve 3 letech používá funkčně jen pár slov. Po začátku cvičení vidíme, že se zlepšilo jeho porozumění, dokonce í více poslouchá naše instrukce a jazyk se začíná postupně rozvazovat. Jeho slovní zásoba se zvětšuje každým dnem, byť nás čeká ještě hodně práce, ale jsme teprve na začátku celé terapie.
Štěpánek, 3 roky (po 2 měsících cvičení)
K NVS a RMTi nás přivedlo doporučení paní psycholožky Mgr. Halířové, která sleduje vývoj našeho syna již od 1 roku. Zdenda se narodil jako extrémně nedonošený v 26. týdnu a jeho start do života byl velmi těžký. Skoro do 2 let jsme cvičili vojtovku, syn byl do 10. měsíce věku na kyslíkové terapii a jen ležel. Doháněli jsme tedy vše postupně a chodit začal sám až skoro ve dvou letech. Opožděný vývoj se projevoval jak v oblasti hrubé, tak jemné motoriky, i v nástupu řeči. Do školy nastoupil v 7 letech po odkladu školní docházky, syn má z PPP přiděleného asistenta a stále docházíme na logopedii. Cvičení s paní Jurníčkovou jsme zkusili poprvé v červnu a po měsíci již byly znát velké změny. Z počátku cvičení, což bylo naštěstí v období prázdnin, u něj docházelo k častějším výkyvům nálad, krátce se objevil strach ze tmy a až přílišná fixace na kontakt s námi rodiči, kdy odmítal zůstat sám s někým jiným, ale to vše se zase rychle upravilo. Zdenda se velice zlepšil v sebeobsluze, je samostatnější a mnohem šikovnější. Je mnohem trpělivější a vydrží ve škole v klidu pracovat na zadané práci, nemá problém s delším soustředěním. Ve škole je chválen a zvládá držet krok s ostatními dětmi. Na logopedii konečně začal dělat pokroky a i ve výslovnosti je znát velký posun. Cvičení mu velmi pomáhá a chápe jej spíše jako hru, miluje houpání a užívá si chvíle, které jsou věnovány jen jemu. Těší mne, že vidím, jaké má pro syna cvičení smysl a opravdu mu pomáhá.
Zdenda, 7 let (po 4 měsících cvičení)